Velššpringršpaněl

Historie plemene velššpringršpaněl

První zmínky o plemeni nepřicházejí, jak by se mohlo z názvu zdát, ze Španělska, ale z Anglie. Tam se předci dnešních španělů dostali pravděpodobně z jižní Evropy, a to možná už před dvěma tisíci lety. První zmínka o nich pochází z Walesu, jejich původ odvozujeme od starých bretaňských dlouhosrstých ohařů. Svou charakteristickou červenou barvou se mohli chlubit již v 16. století, ale specializovaný chovatelský klub byl založen až po roce 1900. V té době vypadal Velššpringršpaněl již tak, jak ho známe i dnes, jen jméno se lišilo - Welsh Cocker. Velššpringršpaněl ho nazýváme až od jeho oficiálního uznání v roce 1902. Velššpringršpaněl je chován nejen v Británii, ale i v USA nebo Kanadě, do České republiky se dostal až v roce 1963.
 

Povaha plemene

Velššpringršpaněl by se dal považovat za opravdového šlechtice s modrou krví. Pro svou charakteristickou veselost a hravost se hodí zejména k dětem, není ani bázlivý a už vůbec ne agresivní. Příroda mu nadělila klidnou a milou povahu, nechybí mu ani inteligence. Velššpringršpaněl se snadno učí. Občas bývá trochu svéhlavý, ale není to nic, co by se nedalo správným výcvikem napravit, potom se stává většinou na slovo poslušným. Přesto si uchovává výrazný temperament a jen tak snadno ho neunavíte. Je velice živý a pohyblivý, někdy vás až překvapí svou odolností, která je tomuto plemeni opravdu vlastní. Pokud se vyřádí venku ve svém výběhu, ještě lépe pak na dlouhé procházce, kde plně uplatní své slídičské instinkty, u vás doma už nenatropí žádné nepříjemnosti, naopak, váš Velššpringšpaněl si bude vážit chvíle klidu.
 

Popis velššpringršpaněla

Velššpringršpaněl je pes s pevnou stavbou těla, harmonického vzhledu a kratších nohou. Hlava na dlouhém osvaleném krku přechází v rovnou a hranatou mordu. Oči velššpringršpaněla jsou tmavé, hnědě oříškové a poměrně velké, s upřímným výrazem. Uši se v poměru s hlavou zdají být celkem malé, dobře přiléhají a tvarem připomínají vinný list. Ocas se velššpringršpanělům obvykle krátil. Srst je rovná, hladká až hedvábná, těsně přiléhající k tělu. Srst tohoto psa vyniká hustotou a nikdy nesmí být zvlněná, ani hrubá, nebo drsná. Na končetinách tvoří středně dlouhé praporce, podobné najdeme i na uších a ocase. Toto plemeno připouští pouze bílo-červené zbarvení srsti. Pes má v kohoutku přibližně 48 cm, fena 46 cm. Váha se pohybuje kolem 16 - 20 kg, záleží na tělesných proporcích psa.

Jezevčík drsnosrstý 

Povaha plemene

Drsnosrstý jezevčík je odvážný, dominantní, má smysl pro humor. Je vynalézavý, svéhlavý, mazaný, ostražitý, houževnatý a zvědavý. Drsnosrstého jezevčíka musíte brzy obeznámit s 

nejrůznějšími možnými situacemi, aby se jeho povaha mohla pozitivně rozvíjet, v opačném případě může být ze všeho nového vystrašený a vzteklý. Jezevčík se dodnes používá k lovu, ale je vhodný i do rodiny.

Popis drsnosrstého jezevčíka

Jezevčíci se dělí do tří základních skupin dle velikosti:

• Standardní velikost (jezevčík velký) má obvod hrudníku od 35 cm, váha smí dosáhnout maximálně 10 kg, ale žádoucí je váha do 9 kg.
• Trpasličí velikost (jezevčík střední) má obvod hrudníku od 30 do 35 cm, běžná váha je kolem 4 kg.
• Králičí velikost (jezevčík malý) obvod hrudníku je menší než 30 cm a váha maximálně 3,5 kg.

Hlava jezevčíka drsnosrstého je protáhlá, stejnoměrně se zužující ke špičce nosu, je čistě a ostře řezaná. Ploché čelo je jen lehce klenuté a pozvolna přechází do jemně tvarovaného, jemně klenutého nosního hřbetu. Čenich je dlouhý a úzký. Chrup je silný a dobře vyvinutý, špičáky do sebe zapadají. Oči jsou velké, oválné, s jasným, živým, inteligentním a přátelským výrazem. Barva jezevčíka drsnosrstého je zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá. Šedé či perleťové skelné oči nejsou chybou šedých nebo skvrnitých psů jsou však nežádoucí. Uši jsou posazené vzadu vysoko u temene hlavy, jsou přiměřeně dlouhé a zakulacené, předním okrajem přiléhají k líci. Hrudní končetiny musí být svalnaté, silné, pevné a široké, schopné práce pod zemí. Hrudní koš je oválný a prostorný, zřetelně vystupuje prsní kost. Břicho je lehce vtažené. Tlapy jsou silně uzavřené, s pevnými polštářky a silnými drápy, prsty nesmí být srostlé. Rovný ocas je rostlý bez výrazného přechodu. Až na čenich, obočí a uši je tělo jezevčíka drsnosrstého pokryto přilehlou, hustou drsnou srstí s podsadou. Na čenichu jsou vousy, obočí je kartáčovité, srst na uších je kratší a hladší než na zbytku těla. Ocas je drsný, srst přilehlá. Vadou je srst měkká, odstávající a kudrnatá. Nejobvyklejší zbarvení je červeno-hnědé, žluté, nebo šedé a bílé, pálení různých barev se vyskytuje na převisech tlamy, obočí, uších, tlapách a v místech řitního otvoru, žíhaní jezevčíci se vyskytují ve dvoubarevné kombinaci.